Teorie.
Druhy látek
- Kyselina je látka, která se skládá z vodíku a kyselinotvorného prvku (větsinou nekovu). Podle toho, zda kyselina obsahuje kyslík, jí říkáme buď kyslíková nebo bezkyslíková.
- Obecný vzorec kyslíkaté kyselin: HxMyOz, kde písmeno M označuje kyselinotvorný prvek.
- Sůl je iontová sloučenina, která vzniká odtržením všech vodíků z molekul kyselin. Soli se skládají z atomů metálu a anionu.
- Anion je atom nebo molekula, která odevzdala kation vodíku. Je záporně nabitý
- Kation je kladně nabitý ion (=atom)
- Oxid je látka, která se skládá ze dvou chemických prvků, jeden z nichž je kyslík.
Oxidační číslo
Oxidační číslo je zdánlivý náboj, který by měly jednotlivé atomy ve sloučenině, kdyby vazebné elektrony patřily prvku s větší elektronegativitou, čili kdyby všechny vazby prvku byly ionné. Takže je to jenom náboj.
Připominámé:
- Jdou-li elektrony OD atomu (atom odevzdavá elektrony), jeho oxidační číslo (náboj) je kladný.
- Jdou-li elektrony DO atomu (atom přijimá elektrony), jeho oxidační číslo je záporné
V sloučeninách oxidační číslo metálů je vždy kladné.
Maximální oxidační číslo atomů prvku se dá odvodit z čísla skupiny, do níž prvek patří.
Záporné oxidační číslo se v názvu vyjadřuje koncovkou:
| Značka | Oxidační číslo | Koncovka kationtu | Koncovka kyseliny | Koncovka aniontu |
|---|---|---|---|---|
| Kladná čísla | I | ný | ná | nan |
| II | natý | natá | natan | |
| III | itý | itá | itan | |
| IV | ičitý | ičitá | ičitan | |
| V | ičný | ičná | ičnan | |
| VI | ový | ová | an | |
| VII | istý | istá | istan | |
| VIII | ičelý | ičelá | ičelan | |
| Všechna záporná oxidační čísla | id | |||
Praxe
Jsou na pojmenování dvě typické úlohy:
- Pojmenovat látku, když je dán její vzorec
- Pojmenovat látku, když je dán její název.
Přeberme si jak je řešit.
Kyseliny
- Kyslikaté
- Je dán vzorec, je třeba pojmenovat
- Jak příklad vezmeme H2SO4
- Vepišeme oxidační čísla, která známe. Víme, že oxidační číslo kyslíku je -II a vodík má oxidační číslo: +I: H+I2M+XO-II4
- Sečteme jaké oxidační číslo nám chybí. Uděláme to tak, že počet atomů vynasobíme oxidačním číslem látky a výsledek převratíme. Takže: -(2*(+1)+4*(-2))=-(2-8)=6.
- Kyslikaté kyseliny jako předponu mají “kyselina”. Jmenujeme podle tabulky kyselinotvorný prvek (buňka sloupce oxidačního čísla VI a řádku “Koncovka kyseliny”).
- Kyselina sirová.
- Jak příklad vezmeme H2SO4
- Je dán název, je třeba napsat vzorec
- Jak příklad bude sloužit kyselina bromistá.
- Pamatujme vzorec shora. Máme H+IaBr+XO-IIb
- Podle tabulky najdeme oxidační číslo brómu: je to +VII.
- Přepišeme vzorec kyseliny: H+IaBr+VIIO-IIb.
- Vodík a brom celkem mají oxidační číslo +VIII. Dělíme jejich součet na oxidační číslo kyslíku (8/(-2)=-4) a převratíme výsledek.
- Tak jsme zjistili počet atomů kyslíku a vodíku čili a=1, b=4.
- H+IBr+VIIO-II4
- Jak příklad bude sloužit kyselina bromistá.
- Poznámka:
- ne vždy vodík má jeden atom v kyselině. Pro pojmenování kyselin jako H5IO6 platí stejný princip, ale před názvem nekovu stavíme určitou předponu podle tabulky dole, pak pišeme hydrogen. Tím pádem H5IO6 je kyselina pentahydrogenjodistá
- Je dán vzorec, je třeba pojmenovat
- Bezkyslikaté
- Pro nich platí stejné principy, jeden rozdíl je jenom v pojmenování: jejich názvy se skládají ze slova kyselina a názvu kyselinotvorného prvku s vodíkem, ke kterému se přidá přípona –ová, ale ona neoznačuje oxidační číslo VI+.
- Příklady: HF – kyselina fluorovodíková, HI – kyselina jodovodíková, H2Se – kyselina selenovodíková.
Soli
Podstatné jméno (-an) je odvozeno od kyseliny, která danou sůl tvoří.
Přídavné jméno charakterizuje kation a jeho zakončení, které odpovídá jeho oxidačnímu číslu.
Skupina atomů, která po odtržení všech atomů vodíku vznikne, bude mít oxidační číslo mínus a jeho výše bude závislá na počtu odtržených atomů vodíku.
Příklad:
Po odštěpení všech atomů vodíku nám vznikne sůl uhličitan (CO3)II-, který bude mít oxidační číslo II- (odštěpily se dva atomy vodíku).
Příklady solí: MgCO3 uhličitan hořečnatý, NaClO chlornan sodný, KIO3 jodičnan draselný.
Oxidy
Název je složen ze slova oxid a přídavného jména. Přídavné jméno udává kationtovou složku i oxidační číslo tohoto prvku.
Příklady:
- Li2O oxid lithný
- MgO oxid hořečnatý
- P2O5 oxid fosforečný
Tento test je pouze pro zaregistrované uživatele
Je to super